Hlava klauna

Výjimečně působivá Hlava klauna pochází z vrcholného období tvorby Františka Tichého a představuje jeden z jeho nejcharakterističtějších a sběratelsky nejvyhledávanějších námětů. Obraz vznikl roku 1933 během umělcova pařížského pobytu, kdy se Tichý intenzivně věnoval prostředí cirkusu, varieté a světu artistů. Klaun pro něj nebyl pouze líbivou postavou z manéže, ale především nositelem hlubšího lidského příběhu, v němž se prolínají melancholie, osamělost a napětí před vystoupením.
Profil hlavy vystupuje z temného pozadí v prudkém kontrastu světla a stínu. Bělobou rozzářená, téměř maskovitá tvář s ostře modelovaným trojúhelníkovým nosem a drobným znakem křížového esa získává výraznou psychologickou naléhavost. Tichý pracuje s mimořádně úspornými prostředky. Geometrizovaná ramena tvoří strmou diagonálu oddělující popředí od pozadí, zatímco lehce nasazená čapka završuje kompozici a podtrhuje její křehkou rovnováhu. Světlo zde klauna pouze neosvětluje, ale jako by vycházelo přímo z jeho tváře, čímž obrazu propůjčuje sugestivní, téměř přízračnou atmosféru.
Malba vyniká bezprostředností, výrazovou přesností a nádechem tísně, typickým pro Tichého pařížské klauny. Zachycuje intimní okamžik hlubokého soustředění před vstupem na scénu a patří k nejpronikavějším malířským zpracováním tohoto autorova ikonického tématu. Její význam potvrzuje také reprodukování v obou zásadních monografiích věnovaných Františku Tichému (F. Dvořák: František Tichý, Praha 1960, obr. 19; J. Tomeš: František Tichý, Praha 1986, obr. 146, pod názvem Hlava clowna V) a prezentování na autorově souborné výstavě v Topičově salonu roku 1940 (František Tichý: Obrazy, Topičův salon, Praha, 19. 4. – 10. 5. 1940, kat. č. 18) a v Pošově galerii, jak dokládá razítko na slepém rámu. Dílo pochází z významné pražské sbírky a původně bylo součástí kolekce Františka Čeřovského, jak dokládá sběratelské razítko na jeho zadní straně. Původní kvalitní adjustace. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Z hlediska Tichého práce jde o významné dílo, shrnující jeho všechny rysy, pro které byl již ve své době oceňován: bezprostřednost, zkratku, přesný výraz, stejně jako nádech tesknoty, která je z jeho tehdejších tváří klaunů patrná. […]“).