Lesbos

Krajinný motiv převedl Istler v obraze Lesbos do sevřeného útvaru na pomezí ostrova, tělesného torza a proměnlivého organismu, jehož nejasná povaha udržuje výjev mezi skutečností a představou. Nízký horizont a vyprázdněné okolí soustřeďují pohled k temné hmotě s vrstevnatým, místy erodovaným povrchem připomínajícím kámen, zkamenělou strukturu i bující živou formu. Název otevírá širší vrstvy středomořského ostrova spjatého s antickým mýtem a poezií básnířky Sapfó i s krajinou uchovávající miliony let starý zkamenělý prales. Istler však tyto významy nerozvíjí do příběhu, ale nechává je zahušťovat samotnou podobu útvaru. V jeho tvorbě kolem roku 1980 se znovu ozývají starší imaginativní podněty, nyní podané s větší tíhou, strohostí a věcností, takže fantaskní forma působí spíše jako nalezený pozůstatek než snové zjevení. Lesbos se tak nejeví jako popis konkrétního místa, ale jako obraz ostrova coby schrány paměti, v níž se přírodní čas a kulturní minulost setkávají s autorovou imaginací v jediném ztichlém tělese. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.