Zátiší s košíkem a ovocem

Zátiší s košíkem a ovocem vzniklo v klíčovém přechodném období na přelomu desátých a dvacátých let, kdy se Kubín po předválečných kuboexpresionistických experimentech přiklonil k neoklasicismu, založenému na návratu k řádu, pevné formě a poučení z tvorby starých mistrů. Tato proměna přirozeně souvisela s prostředím mezinárodní umělecké komunity na Montparnassu, v níž se pohyboval již před válkou a která vešla ve známost pod označením pařížská škola (École de Paris). Umělce soustředěné kolem ateliérů v La Ruche a kaváren La Rotonde či Le Dôme, z velké části příchozí ze střední a východní Evropy, spojovala především společná pařížská zkušenost, přičemž poválečný příklon řady z nich k prostotě, rovnováze a pevněji vymezenému tvaru vytvářel přirozenou paralelu ke Kubínovu hledání nového obrazového řádu. Významným potvrzením jeho nové malířské polohy se stala monografie Maurice Raynala, vydaná roku 1922 v rámci ediční činnosti římského uměleckého magazínu Valori Plastici. Raynal patřil k prvním kritikům, kteří výrazně ocenili Kubínovu tvorbu počátku dvacátých let. S prostředím pařížské školy přitom zůstává spojována i jeho vyzrálá tvorba následujících dvou desetiletí. Zátiší se vedle krajin stala její důležitou součástí a umožňovala Kubínovi nacházet v obyčejných plodech země a předmětech každodennosti nový význam a důstojnost. Václav Nebeský u jeho zátiší příznačně hovořil o dojmu „neochvějného klidu“, do něhož se věci mají ukládat zvolna a tiše. Obraz tak není pouhým inventářem předmětů, nýbrž promyšlenou kompozicí, v níž i ty nejprostší věci získávají mimořádnou výtvarnou působivost. Dílo zároveň vzniklo v období, kdy Kubínovu tvorbu podporovala smlouva s obchodníkem Adolphem Baslerem a kdy se zátiší ustálilo jako svébytná součást jeho malířského programu a získalo charakteristickou formální kázeň. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Coubine zde vytvořil do sebe uzavřený mikrokosmos, jehož intimitu podtrhuje v pozadí umístěný závěs, který jen lehce poodhaluje druhý prostorový plán ztvárněného interiéru, zabydleného prostými předměty dennodenního života. Intelekt i delikátní výtvarné cítění se rovnou měrou podílejí na neobyčejném kouzlu ‚Zátiší s košíkem a ovocem‘. […]“).