Mohyla

Velkoformátové plátno představuje působivou ukázku pozdní tvorby Oty Janečka, v níž se obracel k imaginárním a mystickým krajinám a rozvíjel témata země, slunce a základních přírodních sil. Obraz z roku 1989 již nepopisuje konkrétní skutečnost, ale vytváří svébytný symbolický prostor na pomezí krajiny, zátiší a abstraktní kompozice.
Monumentální seskupení oblých kamenů vyrůstající před modrou plochou pozadí připomíná stopy dávných kultur. Výrazovým středem kompozice je velký oranžovočervený kruh, který lze vnímat jako slunce, žhnoucí jádro země i zdroj životní energie. Intenzita jeho barvy kontrastuje s tlumenými hnědými, šedými a zelenými tóny okolních forem a propůjčuje dílu mimořádnou vnitřní světelnost.
Název Mohyla otevírá asociace spojené s pamětí, pomíjivostí a pradávnými rituály. Janeček však motiv nerozvíjel popisně; prostřednictvím měkkých obrysů, zastřeného sametového rukopisu a osobité symboliky jej proměnil v nadčasové podobenství o sepětí člověka, přírody a kosmu. Obraz je uveden v autorově soupisu díla pod stejným názvem a číslem 3683. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.