Tento osobitý komorní záběr v podání významného a mezi sběrateli vyhledávaného krajináře Adolfa Chwaly pochází z jeho zralého tvůrčího období. Podobně jako v případě dalších Haushoferových žáků patřily – vedle bystřin a alpských velikánů – rovinaté mokřady z okolí velkých řek do Chwalova širšího repertoáru. Idylická krajina před nebo po bouři sestává z mokřadu v popředí, solitérního věkovitého stromu ve středním plánu a vzdáleného neurčitého horizontu. Všemu dominuje oblíbená Chwalova finesa, tedy kombinace dramaticky zatažených mračen skrápějících zemi provazci vody na straně jedné a slunce prodírajícího se skrz mraky a prudce ozařujícího zadní obrazový plán na straně druhé. Vyvážením jednotlivých složek malby, tj. pevné kompozice, zpracování detailu, harmonické barevnosti i patřičné emoce, dosahoval silného výtvarného účinku. Na brilantně pojednané, byť nevelké ploše se tak setkáváme s vysoce kvalitní a typickou ukázkou Chwalovy tvorby. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.