Modré oko pyramidy

V pozdní tvorbě Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové zaujímá důležité místo motiv pyramidy, jehož prostřednictvím autoři rozvíjeli svůj dlouhodobý zájem o vztah skleněné hmoty, světla a prostoru. K pyramidální formě je přivedl trojúhelník, který se v jejich tvorbě stále výrazněji prosazoval v průběhu devadesátých let. Archetypální tvar pyramidy jim umožnil rozehrát charakteristické napětí mezi fyzickou tíhou taveného skla a jeho zdánlivým odhmotněním. V plastice Modré oko pyramidy je přísná trojúhelníková silueta prostoupena výrazným čočkovitým útvarem, který soustřeďuje světlo a propůjčuje dílu sugestivní vnitřní dynamiku. Sytá modř se ve spodní části koncentruje do téměř neproniknutelné hmoty, zatímco směrem k okrajům a vrcholu postupně zesvětluje a rozpouští se v průsvitnosti. V závislosti na dopadajícím světle se tak plastika neustále opticky proměňuje – monumentální a statická forma nabývá lehkosti a otevírá se do svého nitra. Důležitým předstupněm tohoto řešení bylo Zelené oko pyramidy, vytvořené na počátku devadesátých let v souvislosti s projektem nového sídla sklárny Steuben v americkém Corningu. Spojení pyramidální formy s motivem oka se následně stalo jedním z charakteristických znaků tvorby Libenského a Brychtové tohoto období. V představovaném díle je tento princip doveden k mimořádně působivé syntéze geometrické přísnosti a světelné proměnlivosti. Sklo zde přestává být pouhou hmotou sochy a stává se médiem světla a prostoru, jehož prostřednictvím autoři propůjčili abstraktní formě výrazný duchovní rozměr. Při konzultacích posouzeno M. Janeckým a P. Zahradníkem, vnukem autorů. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického a certifikát pravosti od J. Brychtové.