Andrej Bělocvětov, výrazný solitér české poválečné malby a člen skupiny Máj 57, se ve své tvorbě opakovaně obracel k tradičním námětům zátiší, které přetvářel osobitým, výrazně expresivním malířským rukopisem. V Zátiší se svíčkou soustředil kompozici kolem hořící svíčky, jejíž plamen vytváří světelné i významové centrum obrazu. Okolní předměty a drapérie jsou podány ve výrazné tvarové zkratce, širokými, místy spontánními tahy štětcem. Bělocvětov zde rezignoval na popisnost ve prospěch rytmu linií, barevných ploch a bezprostředního malířského gesta, které zdánlivě všednímu námětu propůjčuje výrazné vnitřní napětí. Při konzultacích posouzeno A. Pilařovou Belotsvetovou a PhDr. J. Machalickým.