Zimní náves

V dalším ze svých líbezných zimních námětů převedl Josef Lada venkovskou náves do harmonicky uspořádané kompozice, v níž zvlněná cesta a zasněžená stavení pozvolna směřují k přirozené dominantě české vesnice i Ladovy tvorby – venkovskému kostelíku. Poklidnou scénu oživuje dítě se sáňkami a sněhulák před chalupou, drobné výjevy, které krajině dodávají nenucený půvab a důvěrně známou atmosféru. Lada zde náves nezachycuje jako přesný místopisný záznam, ale spíše jako místo uchované ve vzpomínce. Domy zjednodušuje, proporce podřizuje celkové skladbě a z několika prostých prvků vytváří půvabnou kroniku obyčejného dne. Právě na sklonku třicátých let se v jeho venkovských námětech stále výrazněji ustaluje osobité spojení úsporné kresby a plošně kladené barvy, z něhož vyrůstá nezaměnitelná podoba ladovské zimy. V tomto díle si však ještě uchovává zvláštní lehkost akvarelu a svěžest bezprostředního kreslířského záznamu.
Původním majitelem díla byl redaktor a publicista Jaroslav Motyčka, spojený s okruhem periodika Volná myšlenka. Dochovaný Ladův dopis adresovaný Motyčkovi je přiložen. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.