Dopamine Therapy

V obraze Dopamine Therapy Pasta Oner znovu rozehrává napětí mezi malířsky modelovanou iluzí a plošnou řečí komiksu: intimní dvojici obklopují okřídlení putti, jimž autor ponechává svatozář andělů i poslání antických amorků. Místo luku a šípů, jimiž odedávna probouzejí lásku, však milencům podávají baňku s růžovým elixírem a jejich někdejší úloha tím dostává ironický obrat. Motiv tak převádí tradiční obraz lásky a milostného vytržení do současného slovníku chemicky měřitelné slasti, v němž se cit, touha i příslib štěstí ocitají v sousedství spotřeby a okamžité odměny. Spojování vysokého a nízkého, všedního a svátečního, pozemského a nebeského patří k dlouhodobým principům autorovy tvorby, stejně jako konfrontace odkazu starých mistrů s popovou a komiksovou obrazností. V tomto případě však není citace dějin umění pouhou kulisou. Andělské figury se mění v personál jakéhosi laboratorního rituálu a obraz přesouvá otázku transcendence do oblasti tělesné žádosti, podvědomých tužeb a sdílených představ o štěstí, které autor ve své tvorbě soustavně zkoumá. Výsledkem je dílo, které místo moralizování nechává působit samotný rozpor mezi něhou výjevu a téměř reklamní přímočarostí jeho příslibu. Jak říká sám autor, obraz „s humorem klade otázku, nakolik je naše představa romantiky autentická a nakolik už je výsledkem kulturních klišé, obrazů a očekávání“.