Kytice s mimózou a anemonkami

Zátiší vzniklo v době Kubínovy největší slávy, kdy pod jménem Othon Coubine patřil k výrazným představitelům komunity umělců, kterou dnes souhrnně označujeme jako École de Paris (pařížská škola). Pravidelně vystavoval na Salonu nezávislých a na Salonu v Tuileriích a mezi horlivé sběratele jeho tvorby patřil například americký kritik Leo Stein. Uvolněný, a přitom suverénně jistý rukopis spolu s jemně sladěnou tlumenou barevností řadí plátno k vyzrálé vrstvě Kubínova novoklasicismu přelomu dvacátých a třicátých let – období, jehož květinová zátiší patří vedle provensálských krajin k nejvyhledávanějším polohám autorovy tvorby. Pevná, téměř přísná stavba obrazu se opírá o hnědý pruh stolu s jasnou obrysovou linkou a neutrální šedou stěnu v pozadí, z níž se vynořují plné květy anemonek a zářivě žluté snítky mimózy. Jde vesměs o květiny, které v Provence rozkvétají brzy zjara, kdy plnily tamní trhy i malířovu zahradu. Právě tyto prosté, nestrojeně aranžované květy vnášejí do jinak ukázněné kompozice tichou lyriku. Oblé tělo vázy svým tvarem podtrhuje celkový dojem ukotvení a trvání, k němuž Kubínova zátiší této doby soustavně směřovala. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Předložený obraz má všechny kvality Coubinova vrcholného klasicismu. […] Pokud bychom vedle sebe vystavili větší počet autorových obrazů květinových zátiší, posuzované dílo by jistě bylo jedním z těch, jež lze označit – při maximální prostotě Coubinových výrazových prostředků – za mimořádně zdařilé, vizuálně velmi bohaté a reprezentativní. […]“).