Běláskové

Toto půvabné dílo spadá do období přelomu čtyřicátých a padesátých let, kdy Janeček opouštěl expresivní, kubismem poučenou morfologii válečných let a nacházel svůj osobitý poetický výraz, inspirovaný lidovým uměním a především přírodou. V ní přitom nehledal pouhou zásobárnu motivů, nýbrž přirozené děje – proměnu, růst, zrod a zánik. Týmž směrem míří i komorní výjev s bělásky, kteří se vedle ptáčků a stébel trávy záhy zařadili k stěžejním motivům Janečkova výtvarného rejstříku. Jejich křídla se vrství a prostupují, až se jednotliví motýli slévají v jedinou bující, květu či plodu podobnou formu. Plošné pojetí porostu bez perspektivní hloubky již předjímá citlivost, jež záhy vyústí ve známý cyklus Trávy. Tlumený, hřejivý kolorit, oživený jedinou červenou bobulí šípku, a citlivá stylizace oproštěná od detailu dotvářejí křehkou, pohádkovou atmosféru, jež se stala jedním z poznávacích znamení autorovy zralé tvorby.
Na rubu je obraz opatřen autorskými evidenčními údaji a pod názvem Běláskové je veden v autorově soupisu díla pod číslem 2079. Pochází z kvalitní moravské sbírky, jejíž majitel jej získal počátkem devadesátých let přímo z malířova ateliéru. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem.