Putování

Oboustranné Putování vzniklo v době, kdy se František Janoušek v myšlenkách vracel ke své italské cestě z roku 1929 a její zkušenost znovu výtvarně promýšlel. Na líci se figurální a předmětné prvky skládají do útvarů připomínajících architekturu, zatímco na rubu se antický sloup deformuje a organicky prostupuje s okolními biomorfními formami; obě strany tak spojuje proměna konkrétní zkušenosti místa prostřednictvím vzpomínky a obrazotvornosti. Důležitý interpretační klíč k obsahu kresby nabízí poetický cestopis Andrého Suarèse Kondotierova cesta do Itálie, k němuž se František Janoušek v této době prokazatelně vztahoval: Suarèsovo jméno vepsal na knihu v malbě Krajina s knihou (Putování) a motiv knihy následně zopakoval také v díle Obraz (Putování), téměř shodném s předloženou kresbou, avšak s pozměněnou střední částí. Význam této vazby podtrhuje skutečnost, že český překlad závěrečné části Suarèsova cestopisu, Milovaná Siena, vyšel právě roku 1934. V tomto kontextu lze ženskou figuru, jíž nápadná, pevně vymezená zvonovitá suknice propůjčuje spíše emblémový než čistě figurální charakter, chápat jako možnou personifikaci některého z míst Janouškovy italské cesty, případně Itálie samé. André Suarès totiž italská města opakovaně zosobňuje jako ženské bytosti: Sienu oslovuje jako bohyni i jako milovanou ženu, Benátky líčí jako ženu či sirénu. Takové čtení odpovídá i Janouškovu sklonu k antropomorfizaci neživého a mimolidského světa, patrnému později například v kresbách k Maeterlinckovu Životu včel (1901). Putování tak propojuje zkušenost konkrétních míst s pamětí a obrazotvornou proměnou skutečnosti, v níž se hranice mezi figurou, předmětem a prostředím stávají pohyblivými. Dílo pochází přímo z rodiny autora a bude zařazeno do soupisu díla v připravované monografii Mgr. E. Vele. Při konzultacích posouzeno PhDr. K. Srpem a Mgr. E. Vele.