Pastýř a nymfa

Předložené dílo vzniklo po malířově návratu z milované Francie do rodných Boskovic, kde žil v letech 1951–1964. Vedle bohaté série maleb z boskovického okolí zde – často po paměti – vytvářel také obrazy navazující na starší práce z jihofrancouzského Vaucluse a okolí Simiane-la-Rotonde. Do těchto let spadá i několik pláten inspirovaných starými mistry, k nimž se Kubín soustavně vracel už od mládí. Je doloženo, že během prvních pařížských pobytů (1905–1906 a 1908), v době aktivního působení skupiny Osma, kopíroval po boku Bohumila Kubišty a Antonína Matějčka ve sbírkách Louvru a Lucemburského muzea mimo jiné Poussinovu Potopu či Manetovu Snídani v trávě. Za první světové války, kdy mu manželka zajistila místo v pařížské knihovně, a on tak mohl studovat kresby i originály přímo v muzeích, ho zaujali benátští malíři Vittore Carpaccio, Giorgione a Tizian. Ve dvacátých letech pak se sběratelem a blízkým přítelem Leo Steinem odjel do Sixtinské kaple kopírovat Michelangelovy nástropní malby. V díle Pastýř a nymfa se malíř volně inspiroval stejnojmenným obrazem Tizianovým (olej na plátně, kolem roku 1570–1575, 149,6 × 187 cm, Kunsthistorisches Museum Wien). Trvalý dialog se starými mistry pro něj přitom nebyl pouhou školou oka. Úzce souvisel s celoživotním hledáním nadčasové, klasicky vyvážené krásy, kterou v renesančních vzorech nalézal a vlastní rukou si ji znovu a znovu ověřoval.
Obraz pochází z majetku JUDr. Karla Komárka (1921–1985), politika, diplomata, velvyslance ČSSR v Rakousku a poradce ministerstva zahraničních věcí, otce malíře Ivana Komárka (* 1956). Komárek patřil k nejbližším přátelům Otakara Kubína a ke sběratelům jeho díla v letech malířova pobytu v Československu. Dokonce mu pomohl s přípravou podmalby tohoto obrazu (viz. přípis na rubu dokládající spoluautorství).
Dílo je evidováno v soupisu autorovy tvorby z tohoto období (J. Siblík: Otakar Kubín – Coubine. Soupis obrazů malovaných v padesátých letech v Československu, Praha 1999, str. 117, č. 19, jako volná kopie podle Tiziana „Pastýř s nymfou“). Zde je však chybně datováno do roku 1962 a uvedeno s odlišnými rozměry. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Jestliže u Tizianova obrazu se vědci dodnes přou, zda obraz ztvárňuje Dionýsa a Ariadnu nebo Parise a Oinóné, Kubín nehledal v obraze primárně mytologické obsahy: ztvárnil zde svým typickým rukopisem pozdních hutných past a jemných kresebných kontur skvostnou pastorální scénu, která dokonale reflektuje jeho lyrický a vnitřně harmonický svět, akcentující tradici antiky. […]“).