Messalina

Plastika zobrazující Valerii Messalinu, manželku císaře Tiberia Claudia, je jednou z nejznámějších Štursových soch, jejíž koncepcí se umělec zaměstnával nejpozději od roku 1909. Inspiroval se pro ni v literatuře, mimo jiné v historickém románu z antického Říma Messalina od Alfreda Jarryho. Předložené dílo dokonale vypovídá o sochařově jedinečném, pro něj typickém stylu. Štursova záliba v zobrazování ženského těla s určitým druhem vnitřní energie – ať už éteričnosti, melancholie, či oduševnělosti – se projevuje i v jeho pojetí Messaliny. Drama a omamující ženskost této historické múzy vyjadřuje především důmyslně komponovaný pohyb celé postavy. Ta je mírně nakloněna vpřed a její tělo sleduje výrazný spirálovitý pohyb: od nohou připomínajících taneční přísun přes váhu spočívající na pravém boku a natočené torzo až k hlavě, která se obrací opačným směrem k levému rameni. Přirozenost a plynulost pohybu Štursa podtrhl volně spuštěnými pažemi. Ty zároveň umocňují plastičnost sochy a kompozičně ji vyvažují. Atraktivitu díla zvyšuje fakt, že se jeho mramorová varianta z let 1912–1913 nachází ve sbírkách Národní galerie v Praze a je reprodukována v několika autorových monografiích (P. Wittlich: Jan Štursa, Praha 2008, str. 122; A. Matějček: Jan Štursa, Praha 1950, kat. č. 26; J. Mašín: Jan Štursa, Praha 1981, obr. 49). Model pro bronzové provedení tohoto díla z přelomu let 1912 a 1913 je reprodukován v monografii z roku 1981 (J. Mašín: Jan Štursa, Praha 1981, obr. 48 a 256). Na zadní straně soklu se nachází kovolitecké razítko slévače Karla Bartáka ve tvaru K. Barták Praha XI. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.