Nose 3 (Tatlin's Ghost)

Nose 3 vznikl jako součást souboru grafik, které Kentridge vytvořil v johannesburské dílně Davida Kruta jako kreslířskou přípravu k inscenaci Šostakovičovy opery Nos pro newyorskou Metropolitní operu. Předlohou této satirické, absurdní opery je Gogolova povídka z roku 1836 o petrohradském úředníkovi, jehož nos se odloučí od tváře a začne si na vlastní pěst budovat kariéru vyšší, než jakou má jeho majitel. Autorův podtitul Tatlinův duch výjev osvětluje: vedle kráčejícího nosu se vypíná Tatlinův Památník III. internacionály, stavba, která nikdy nevznikla a jejíž šestimetrový model nesli v roce 1925 studenti umění petrohradskými ulicemi. Kentridge z věže učinil druhou postavu – spirála naznačenou nožkou v tanečním gestu vykračuje po témže obzoru jako nos. V komentáři k listu sám vypočítává, kolik převodů dělí jeho obraz od Tatlinova nápadu: film o průvodu s modelem, fotografie filmového políčka, vzpomínka na ni, kresba vzpomínky a nakonec zrcadlově obrácený otisk. V polovině prvního desetiletí Kentridge obrátil pozornost od jihoafrických témat cyklu Kresby pro projekci (Drawings for Projection) k ruským dvacátým létům. Sovětský materiál mu však nesloužil jako historická odbočka, nýbrž jako obecný model naděje, která se obrátila proti sobě. Z téhož okruhu o rok později vzešla osmikanálová projekce Já nejsem já, kůň není můj (I am not me, the horse is not mine). Celý soubor vydalo roku 2010 nakladatelství David Krut Publishing v knize Nose: Thirty Etchings s autorovými průvodními texty. Dílo původně pochází z Marian Goodman Gallery, která autora zastupovala (viz. štítek na rubu), a při konzultacích bylo posouzeno PhDr. J. Machalickým.