Slečny u St. Denis

Název míří k pařížské rue Saint-Denis, ulici obchodu s tělem, a zároveň se tiše dovolává Picassových Avignonských slečen – i zde stojí ženské figury frontálně, v řadě, v témže bezmála čtvercovém výřezu. Proti projasněným pařížským výjevům, v nichž Jíra obvykle slaví pouliční ruch a lidské hemžení, je město tentokrát stlačeno do šedavé mlhy; barva se drží jen v pruzích svislých poutačů, jejichž písmena zůstávají nedočtena. Světlo nepadá z oblohy, ale z neony osvětlených výloh, osvětlujících svůdně pózující figury. Barevné oděvy rytmizují plochu a vnášejí do ní hravost. Koláž z rozmanitých materiálů (od útržků látek po bonbonové papírky), vrstvení barvy, seškrabování a hustý grafický podklad prozrazují, jak Jíra s náměty z cest pracoval: ne před motivem, ale s odstupem, podle skic, deníkových zápisů a paměti, trvalé zásobárny dojmů z evropských toulek. Menší rozměr díla přitom podržuje charakter poznámky, k níž se malíř vracel jako k záznamu chvíle, již nešlo přenést do velkého formátu bez ztráty její autentické bezprostřednosti. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. Z. Štěpanovičovou.