Loďka II

Miloslav Chlupáč, známý především jako sochař, se malbě věnoval po celý život, považoval ji však za soukromou část své práce. Do obrazů přenášel své plastické uvažování, takže postavy působí objemně a monumentálně a jsou pevně zasazeny do geometricky budovaného prostoru. Vedle kubistické stylizace se v jeho dílech objevuje také snová atmosféra spojovaná s jeho zájmem o tvorbu Henriho Rousseaua či Karla Černého. Loďka II z roku 1999 představuje pozdní návrat k námětu, který poprvé zpracoval již v roce 1951. Téměř půlstoletý odstup mezi oběma verzemi naznačuje, že nešlo pouze o opakování starší kompozice, ale o návrat k motivu, jenž měl pro autora osobní význam, a jeho nové promyšlení. V malém uzavřeném prostoru dřevěné loďky sedí těsně semknutá dvojice muže a ženy. Jejich objetí vytváří kompaktní celek, který podtrhuje gesto vzájemné ochrany a blízkosti. Chlupáč pracoval s barevným kontrastem teplé červené barvy loďky a studené modré řeky. Architekturu Karlova mostu redukoval na soustavu oblouků a geometrických ploch. Scéna tak díky tvarovému a barevnému zjednodušení působí velmi nadčasovým dojmem. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a J. Chlupáčem, autorovým synem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.