Rozměrné plátno z druhé poloviny padesátých let náleží k ranému okruhu romských námětů Míly Doleželové a bezprostředně souvisí s obdobím kolem jejího pobytu na východním Slovensku v roce 1957, po němž se toto prostředí stalo jedním z ústředních témat její tvorby. Doleželová přitom nevytvářela anonymní etnografické typy, ale vycházela z konkrétních lidí, které osobně poznávala a jejichž podobu i vzájemné vztahy převáděla do svébytně monumentalizovaného obrazového světa. Jedním z jeho klíčových témat bylo mateřství, chápané nejen jako rodinný motiv, ale jako obraz blízkosti, ochrany a kontinuity života. Kompozice soustředěná kolem ústřední postavy těhotné ženy, obklopené dalšími ženami a dětmi, představuje výmluvný obraz rodinné soudržnosti a pospolitosti. Výjev doplňuje drobná skupina sedících postav v pozadí, naznačující širší komunitní rozměr zachyceného prostředí. Mezi jednotlivými figurami zaujme chlapeček v čepici s bambulí sedící na klíně dívky – motiv konkrétní dvojice, k němuž se Doleželová ve své tvorbě několikrát vracela. Pro toto období je charakteristická hutná barevnost, výrazná kresba, vyrůstající z autorčina grafického školení na Akademii výtvarných umění v Praze, a zploštělá, hieratická stylizace, připomínající její doloženou inspiraci byzantskými ikonami a orientálním uměním. Monumentální pojetí prostého lidského námětu přitom již naznačuje způsob, jímž umělkyně později propojovala každodenní zkušenost s duchovním obsahem. Motiv mateřství tak v jejím díle vytváří přirozený most mezi romskými obrazy padesátých a šedesátých let a pozdější tvorbou s výrazně křesťanskou, zejména novozákonní tematikou.
Dílo bylo reprodukováno v knize I. Žlůva: Hledání pravdy malířky Míly Doleželové, Jihlava 2006, str. 28. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza Mgr. M. Bártové.