Kaplička v Babicích

Kaplička v Babicích ilustruje období Zrzavého tvorby, kdy se během válečných let vědomě obracel k české krajině a místům spjatým s Vysočinou. Babice leží v bezprostředním okolí Okrouhlice, v níž se Zrzavý roku 1890 narodil, a patří k lokalitám, které jej dlouhodobě přitahovaly. V letech 1939–1942 vytvořil řadu děl inspirovaných venkovským prostředím a důvěrně známými místy. Kompozici dominuje drobná kaple s výraznou jehlancovou střechou, za níž se v sevřeném rytmu řadí štíty a střechy okolních stavení. Klikatá cesta vedená středem obrazu vtahuje diváka do prostoru návsi, zatímco záměrně potlačená perspektiva podřizuje výjev jednoduchému, téměř znakovému řádu. Zrzavý tedy skutečnost nepřepsal doslovně, ale přetvořil ji v osobitě poetickou a mírně snovou vizi. Po předchozích desetiletích, kdy jej silně přitahovala Bretaň, Paříž či Itálie, se za druhé světové války soustředil na domácí prostředí a maloval Krucemburk, Okrouhlici, Babice, Krásnou Horu, Lipnici, Kácov, Čekánov či Žďár na Moravě. V letech 1959–1977 měl dokonce v podkroví domu v Okrouhlici svůj ateliér. Kaplička v Babicích tak není jen obrazem vesnice, ale především příkladem umělcovy schopnosti proměnit důvěrně známou krajinu v nadčasový obraz domova. V roce 1941 vzniklo více variant tohoto motivu, o čemž svědčí malba ze Západočeské galerie v Plzni (Kaplička v Babicích, 1941, tempera na plátně fixovaném na překližce, 27 × 35,5 cm). Obraz byl prezentován na samostatné výstavě Jan Zrzavý: Nové krajiny a zátiší, Vilímkova galerie, Praha, 18. 3. – 20. 4. 1947, kat. č. 1. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Zrzavého motivy z Českomoravské vrchoviny jsou výrazným souborem, vznikajícím v letech okupace, který představuje osobitý autorův vstup do oblasti českého krajinářství, v němž lze však stále rozeznat stopy italské metafyzické malby. […]“).