Rozdělené elementy

Předložená dvojice obrazů velmi dobře vystihuje Kubíčkův systematický způsob práce s geometrickým řádem, proměnou tvaru a vzájemnými vztahy jednotlivých prvků. Obě plátna vycházejí ze shodného kompozičního schématu, které autor rozvíjí ve dvou odlišných podobách. Kompozice je založena na přesném střetu několika elementárních geometrických forem – kruhu, diagonál, pravoúhlých zalomení, trojúhelníků a obdélných ploch. Jejich vzájemné překrývání a křížení však nepůsobí staticky, ale naopak vytváří výrazný rytmus a napětí, které vede pohled napříč celou plochou obrazu. Omezená barevnost černé, bílé, oranžové a sytě modré ještě zdůrazňuje konstrukční čistotu celku a současně dovoluje vnímat každou proměnu formy s maximální přesností. Síla pláten spočívá právě v možnosti sledovat dva odlišné stavy téhož výtvarného problému. V lineární variantě zůstává velká část plochy otevřená a jednotlivé tvary se do prostoru obrazu spíše zapisují, zatímco v plošně pojatém protějšku získávají větší vizuální váhu a kompozice působí sevřeněji a monumentálněji. Obrazy se tak vzájemně doplňují a teprve společně naplno ukazují Kubíčkův analytický přístup, v němž geometrie není samoúčelným ornamentem, ale prostředkem k přesnému zkoumání možností obrazové skladby. Při konzultacích posouzeno MgA. K. Štědrým a rodinou autora. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.