Cesta s borovicí

Rok 1928 představuje v krátké tvorbě Bedřicha Piskače vrcholné období, kdy jeho krajinářství zásadně ovlivnila cesta přes Marseille na Korsiku a zkušenost se středomořskou krajinou. Právě v korsickém souboru se cesta lemovaná stromy stala jedním z jeho charakteristických kompozičních motivů, rozvíjeným v obrazech s borovicemi, korkovými duby a piniemi. Předložené plátno se k tomuto okruhu těsně přimyká promyšlenou stavbou, v níž světlý klín vozovky vtahuje pohled do hloubky stromořadí, zatímco mohutný kmen při pravém okraji perspektivní pohyb záměrně zadržuje. Zaoblené koruny a robustní kmeny jsou oproštěny od detailu a převedeny do pevných, souhrnných tvarů, v nichž se uplatňuje umělcovo poučení francouzskou modernou, zejména Cézannovou kompoziční stabilitou a Derainovým kolorismem. Drobná postava chodce není pouhou stafáží, ale měřítkem prostoru a lidským prvkem. V návaznosti na Piskačovo civilistní východisko se tak prostý člověk na cestě stává pojivem mezi konstruovanou krajinou a lidským údělem. Dílo představuje výmluvný příklad Piskačovy vyzrálé krajinomalby, v níž se pevná kompoziční stavba spojuje s uvolněným koloristickým cítěním. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiloženy odborné expertizy PhDr. J. Machalického a PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Předložené dílo ‚Trasa (Cesta s borovicí)‘ je reprezentativní ukázkou Piskačova fauvisticko-primitivizujícího stylu z roku 1928, který lze považovat za vrchol malířovy předčasně ukončené tvůrčí dráhy. […]“ ).