Svatba deštníkáře

František Janoušek patří k nejvýraznějším osobnostem českého imaginativního malířství třicátých let. Jeho tvorba se přibližovala surrealismu, rozvíjela se však svébytně. Od poloviny desetiletí se jeho malířský projev uvolňoval, barva nabývala autonomnějšího účinku a v obrazech sílil pocit neklidu a napětí. Svatba deštníkáře náleží k vrcholným dílům této etapy. Jejím inspiračním předobrazem je slavný výrok z šesté části Zpěvů Maldororových hraběte de Lautréamonta: „Je krásný […] jako náhodné setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole!“ Tato metafora, jeden z určujících inspiračních zdrojů surrealismu, nachází v Janouškově obraze svébytné ztvárnění v nečekaném propojování organických a mechanických forem.
Malba se vyznačuje rozhodným, uvolněným rukopisem a bohatou valérovou škálou. Dvě ústřední hybridní bytosti, složené z anatomických, rostlinných a mechanických prvků, představují novomanžele, jak napovídá název díla. Levá, šlachovitě utvářená figura nese několik deštníků, z nichž jeden proniká tělem pravé, vegetativně pojaté postavy, která tento zásah přijímá s podivuhodnou netečností. Janoušek zde zrušil hranice mezi člověkem, přírodou a předmětným světem a vytvořil snovou realitu podléhající neustálé proměně. Motiv svatby se mění v groteskní obřad dvou těžko uchopitelných existencí, zatímco předměty pozbývají běžné funkce a stávají se součástí fantaskního děje. Strohé, téměř jevištní prostředí a tlumená barevnost umocňují pocit odcizení a nejistoty. Svatba deštníkáře tak výstižně dokládá posun Janouškovy tvorby v druhé polovině třicátých let, kdy hravost a groteskní nadsázku stále výrazněji prostupují motivy rozpadu, ohrožení a existenciální úzkosti.
Dílo bylo mnohokrát vystavováno a reprodukováno. Pochází přímo z rodiny autora. Malba je evidována v rodinném lístkovém katalogu pod číslem 256/112 a bude zařazena do soupisu díla v připravované monografii Mgr. E. Vele. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. E. Vele. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Originalita Janouškova vizionářství, ubírající se souběžně s hlavními zástupci evropského surrealismu, ukazuje, že nejen patří mezi ně, ale že jeho práce je někdy předčí kvalitou svého provedení a myšlenkovou hloubkou. Svatba deštníkáře je toho skvělým dokladem. […]“).

Reprodukováno:
Listy, Čtvrtletník pro umění a filosofii, roč. 1, č. 1, 1946, str. 74
J. Chalupecký: František Janoušek 1890–1943, Malířské dílo, Nelahozeves 1965, obr. 98
J. Kohoutek: František Janoušek, Obrazy z let 1932–1942, Praha 1990, nestr.
J. Chalupecký: František Janoušek, Praha 1991, str. 171, obr. 112

Vystaveno:
Dnešní Mánes, III. výstava, Oslavy 50 let Mánesa, SVU Mánes, Praha, 12. 10. – 28. 11. 1937, kat. č. 89
František Janoušek, Posmrtná výstava malířského díla, SVU Mánes, Praha, prosinec 1947, kat. č. 68
Imaginativní malířství 1930–1950, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou, březen−duben 1964, kat. č. 22
František Janoušek 1890–1943, Malířské dílo, Středočeská galerie, Zámek Nelahozeves, 21. 8. – 31. 10. 1965, kat. č. 98
František Janoušek, Malířské dílo, SVU Mánes, Praha, leden 1966, kat. č. 33
František Janoušek, Obrazy a kresby 1929–1942, Dům umění města Brna, 21. 5. – 30. 6. 1985, kat. č. 61
František Janoušek, Obrazy z let 1932–1942 (výstava ke 100. výročí narození), Ústřední kulturní dům železničářů, Praha, 13. 9. – 7. 10. 1990, kat. č. 14
František Janoušek 1890–1943, Obrazy a kresby, SVU Mánes, Praha, 19. 11. 1991 – 1. 1. 1992, kat. č. 79