Eva ve větru

V plastice Eva ve větru proměnil Zoubek svou typickou protáhlou ženskou figuru v tělo vystavené živlu: vítr není popsán okolním dějem, ale vtěluje se přímo do vychýlení postoje a prudce stranově rozvinuté hmoty vlasů. Hrubě modelovaný, místy téměř rozrušený povrch olova potlačuje hladkou tělesnost a dává postavě podobu křehké, přesto vzpřímené existence, jejíž stabilita je neustále zpochybňována pohybem. Namísto pro Zoubka příznačného zlacení zde vystupuje do popředí sytá modř, soustředěná výhradně do rozevlátých vlasů, které se stávají jediným barevným akcentem jinak monochromatické figury a dojem pohybu vyvolaného větrem umocňují. Motiv Evy zde působí spíše jako obraz člověka v prvotním střetu se světem, což odpovídá Zoubkovu dobovému zájmu o nadčasově pojatou lidskou postavu jako nositele existenciální zkušenosti. Při konzultacích posouzeno Nadačním fondem Kmentová Zoubek a PhDr. P. Bregantovou, autorovou dcerou, jejíž certifikát je přiložen.