Z temné, téměř neproniknutelné malířské hmoty vystupuje síť světlých linií a znaků, která proměňuje plochu v živý, vnitřně organizovaný celek. Název Poolkiksis přitom sám o sobě nic neoznačuje. Serpan, původním vzděláním biolog a matematik, pro názvy svých děl záměrně vytvářel fiktivní slova připomínající vědecké či klasické názvosloví, aby diváka nesměřoval ke konkrétnímu výkladu a ponechal jeho imaginaci maximální svobodu. Tento princip dobře odpovídá i samotné malbě, v níž se spontánní gesto setkává s organickou či mikroskopickou strukturou a s pozoruhodným smyslem pro vnitřní řád. Mimořádný význam dílu dodává dedikace „Pour Michel Tapié“ a provenience ze sbírky tohoto zásadního kritika a teoretika poválečného abstraktního umění, jenž patřil k nejvýznamnějším propagátorům informelu. Tapié patřil k Serpanovým blízkým spolupracovníkům a dlouholetým podporovatelům; od počátku padesátých let prosazoval jeho tvorbu na významných mezinárodních výstavách i prostřednictvím odborných publikací. Přímé propojení mezi nimi představuje cenné svědectví o Serpanově postavení na tehdejší evropské umělecké scéně.
Obraz byl prezentován na výstavách Serpan: 1922–1976, Fondation nationale des arts graphiques et plastiques, Paříž, 22. 2. – 4. 4. 1983; Serpan, Centre d'art contemporain de l'Abbaye de Beaulieu-en-Rouergue, 25. 6. – 12. 9. 1977, kat. č. 36. Na rubu opatřeno číslem 513 a přesnou datací 28. 5. 1956. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. J. Šosovou, Ph.D.