Dálnice

Široká vozovka ubíhající v přísně souměrné perspektivě k horizontu pod několika mostními konstrukcemi je motivem obrazu Dálnice od Vlastimila Beneše. Obrazový námět je redukován na několik základních forem a tlumenou škálu šedých, zelených a modravých tónů. Rytmus vozovky, svodidel, značek a betonových konstrukcí podtrhuje neosobní charakter moderní civilizace, aniž by obraz působil dokumentárně. Téma dálnice přirozeně zapadá do Benešovy tvorby šedesátých a sedmdesátých let, kdy se opakovaně věnoval periferiím, předměstím, staveništím a technické krajině. Geometrizované tvary a technické prvky odkazují k lidské činnosti, přestože samotný člověk v obraze chybí. Právě absence lidí i automobilů proměňuje běžný dopravní prostor v tiché a odcizené místo s téměř metafyzickou atmosférou. Konkrétní skutečnost se zde posunula k obecnější výpovědi o člověku a prostředí, které si sám vytváří. Hodnotu obrazu zvyšuje jeho vystavení v Německu (Realismus aus der CSSR, Kunsthalle Heilbronn, duben 1976, kat. č. 18) a Japonsku (Gekkoso Gallery, Tokio, 1980, kat. č. 50). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. A. Primusovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.