Linie č. 164

Předložené plátno Linie č. 164 představuje mimořádně působivou ukázku z vrcholného období Zdeňka Sýkory, jednoho z nejvýznamnějších představitelů českého poválečného umění a světových průkopníků využití počítače při přípravě výtvarného díla. Přestože bývá Sýkorovo dílo spojováno především s geometrií, systémem a moderními technologiemi, jeho trvalým východiskem byla příroda. Po celý život byl úzce spjat s Louny, krajinou Českého středohoří a tokem Ohře a vedle abstraktní tvorby se opakovaně vracel k malbě v plenéru. Od raných krajin a barevně intenzivního cyklu Zahrady dospěl na počátku šedesátých let ke strukturám a následně k liniovým obrazům, v nichž přísně vymezený systém propojil s principem náhody. Organický pohyb linií tak nepředstavuje popření přírody, ale její nové vyjádření. Připomíná růst, proudění, střetávání i neustálou proměnlivost živých procesů. Vzniku liniového obrazu také předcházela autorova základní představa o jeho charakteru a stanovení přesných pravidel. Řady náhodných čísel následně určovaly počet linií, jejich počáteční body, délku, šířku, barevnost, směr pohybu i způsob vzájemného křížení. Výsledkem byla číselná partitura, podle níž se kompozice s maximální přesností přenášela na plátno. Počítač tedy obraz nevytvářel, ale sloužil jako nástroj k osvobození výsledku od autorova bezprostředního rozhodování.
Samotná realizace zůstávala důslednou a časově náročnou malířskou prací, jak dokládá i předložené plátno. Sýkora na čisté bílé ploše rozehrál dynamickou spleť linií, které se v levé části plátna shlukují, protínají a stáčejí, zatímco pravá polovina zůstává téměř prázdná. Volnost linií může evokovat proudění vzduchu či působení větru. Jednotlivé barevné tóny malíř ztlumil pomocí příměsí černé, která sjednotila jejich působení. Napětí mezi koncentrovaným pohybem a rozlehlým volným prostorem propůjčuje kompozici mimořádnou lehkost, energii a prostorovou hloubku.
Dílo bylo prezentováno na výstavě Umělecká beseda 98‘ (Mánes, Praha, 18. 12. 1998 – 15. 1. 1999). V Archivu Lenky a Zdeňka Sýkorových je vedeno pod označením L 164, partitura k obrazu v sešitě 10. Pochází z kvalitní moravské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza L. Sýkorové, autorovy manželky.