Máchův Máj

Karel Souček v díle Máchův Máj proměnil krajinný motiv v temný, výrazně niterný prostor, v němž se konkrétní podoba místa podřizuje náladě a světelné skladbě obrazu. Protáhlý vertikální formát zdůrazňuje hloubku kompozice; v jejím spodním plánu bdí na skále nad vodou žena v růžových šatech, zatímco nad ní se krajina rozpouští v mase temně modrých, zelených a hnědých tónů. Z šera vystupuje jen několik barevných a světelných akcentů – růžová figura, načervenalý odlesk při vodní hladině a světlo v mracích na obloze –, které propojují jednotlivé plány kompozice. Máchovu Máji se Souček věnoval opakovaně. Už v roce 1940 vytvořil čtyři celostránkové kresby pastelem pro vydání Máje, které v Kladně připravil nakladatel Karel Janout. Obrazem z roku 1978 se tak k této lyrickoepické skladbě vrací po téměř čtyřiceti letech, tentokrát však nejde o ilustraci, ale o volnou malířskou variaci na její náladu. Souček zde pracoval především s napětím mezi osamělou postavou a rozlehlým přírodním prostorem, mezi světelným zábleskem a převládající temnotou. Takové pojetí odpovídá dobové charakteristice jeho tvorby, která krajinu spojovala s odrazem vnitřních stavů a připomínala malířův zájem o místa spjatá s Máchovým Májem. V sedmdesátých letech získávala krajina v Součkově díle znovu výraznější místo. Od roku 1974 měl letní ateliér v Hřebečníkách a vedle městských scén se v jeho pozdní tvorbě objevovaly náměty, v nichž se konkrétní prostředí mění v nositele nálady a osobního prožitku. Výsledkem není topografický záznam konkrétního místa, nýbrž básnicky pojatá krajina, v níž se pro autora příznačný motiv osamělého člověka přesouvá z městských ulic a interiérů do noční přírody. K obdobně laděným dílům ze stejného období patří také Máchovská krajina (olej na plátně, 1977, 100 × 133 cm) a Milenci (olej na plátně, 1978).
Na rubu opatřeno autorským evidenčním číslem 3/182. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.