Lhotákovo jméno se stalo synonymem pro poetický svět moderní civilizace, jejích strojů, periferií a opuštěných míst nahlížených s obdivem, básnivým zaujetím i romantickou nostalgií. Podstatná přitom nebyla jen volba námětů, ale především osobitá atmosféra, v níž se konkrétní skutečnost prolíná se vzpomínkou a imaginací. Stroj pouště vznikl v období, kdy se Lhotákova malba výrazně proměňovala. Od počátku šedesátých let zesiloval její kolorismus, krajina se zjednodušovala do kontrastních barevných ploch a vedle tradičních motivů se postupně objevovaly nové, symbolické prvky: terče, draci či pozdější „stroje pouště“. Červenomodrý objekt připomínající přesýpací hodiny zde stojí osamoceně v otevřené krajině. Jeho skutečná funkce i měřítko zůstávají nejasné; proměňuje se v autonomní obrazové znamení, což posouvá výjev od civilistního pozorování k magickému realismu a metafyzicky laděné obraznosti.
Dílo je uvedeno v soupisu děl Kamila Lhotáka pod č. 1329/39. Bylo reprodukováno v autorových monografiích L. Šteffek: Kamil Lhoták, Obrazy, Praha 2017, str. 313 (str. 459 doprovodného soupisu) a L. Šteffek: Kamil Lhoták, Tisíc obrazů, Praha 2024, str. 339 (str. 528 doprovodného soupisu). Doložená provenience svědčí o spojení díla s Lhotákovou návštěvou Nizozemska, při níž jej v souvislosti se zamýšlenou výstavou daroval synovi malíře a muzejního ředitele Johana Mekkinka. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a Ing. L. Šteffkem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Kamil Lhoták zde na plátně vytvořil svou originální představu nové krásy a malebnosti, která vyvolává v divákovi pocit nadreálna a tajemna. […]“).