Na návsi

V předloženém díle se Josef Lada vrátil do prostředí, které důvěrně znal od dětství a jež se stalo neodmyslitelnou součástí jeho tvorby. Mezi domy s rozmanitými průčelími a střechami vystupuje kostel, za vesničkou se zvedají zelené kopce, návsí prochází muž, který před sebou tlačí naložené kolečko, a na protější straně stojí dvě děti hledící směrem k rybníčku. Máme zde zachycenou vesnici v její nejobyčejnější chvíli, a právě v tom spočívá její kouzlo.
Lada ve třicátých letech stále více rozvíjel volnou tvorbu vedle karikaturistické a ilustrační práce, která ho živila, a prosazoval se jako malíř českého venkova. Vedle figurálních scén se věnoval krajinám a pohledům do nitra vesniček, v nichž postavy často ustupují do role drobné stafáže. Hlavní úlohu pak přebírá rytmus domů, cest, stromů a okolních kopců. V této době vytvářel Lada řadu děl s volnějším, skicovitějším projevem, než jaký známe z jeho pozdějších, pevněji vystavěných kvašů.
Právě tuto polohu představuje i tento akvarel z roku 1937. Výrazná kresba zde vymezuje tvary staveb a postav, barevné plochy je však zjemňují a propojují v harmonický celek. Tlumené zemité tóny oživuje zeleň a modř oblohy, zatímco běloba vnáší do kompozice světlo. Na návsi tak spojuje Ladův nezaměnitelný pohled na českou vesnici se svěžestí jeho malířského hledání ve třicátých letech. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc. (cit.: „[…] Tato poloha Ladovy tvorby v podstatě zapadá do tehdejší výtvarné orientace Umělecké besedy. Plenérová malba a tradiční akademická technika olejomalby Ladovi nevyhovovaly, zůstával proto u svých osvědčených prostředků a jeho malířské kompozice si zpočátku podržují bezprostřední stylovou souvislost s kresbami a ilustracemi. […]“).