Skleněný podnos a ryba

Rok 1927 představoval v Procházkově tvorbě období stabilizovaného malířského projevu, kdy se definitivně odpoutal od ranějších kubistických deformací a soustředil se na syntézu moderní stylizace s neoklasicistní jasností formy. V tomto období byl rovněž výrazně zastoupen na výstavní scéně. Roku 1927 se účastnil členských výstav Skupiny výtvarných umělců v Brně i SVU Mánes a jeho díla byla prezentována také na mezinárodní výstavě soudobého evropského umění v Hamburku. Procházkova zátiší z této periody se vyznačují přesně identifikovatelnými předměty uspořádanými v mělkém obrazovém prostoru, často na desce stolu s charakteristickým dekorativním podkladem, přičemž motivy každodenního stolování, mísy s ovocem, sklenice, konvice či láhve se stávají nositeli klidné, harmonické atmosféry.
Skleněný podnos a ryba tak představuje jedno z umělcových charakteristických děl. Kompozice zachycuje střídmě aranžovaný stolní výjev a klidnou, vyváženou skladbu. Na horizontálně rytmizovaném pruhovaném podkladu spočívají talíř s rybou, mísa s ovocem, porcelánový šálek, nůž a sklenička s vínem. Významným výrazovým prostředkem je zde enkaustika, tedy malířský postup využívající pigment smíšený s voskem. Procházka tuto techniku, jež podle dobových svědectví plně odpovídala jeho snaze o spojení moderního výrazu s trvalostí a hmotností malby, systematicky rozvíjel od poloviny dvacátých let. Reliéfní charakter barevných vrstev a zvláštní, téměř tajemné světlo vznikající v povrchu voskové malby dodávají jeho obrazům dojem trvalosti a nadčasového klidu, což bylo v souladu s Procházkovými tehdejšími ideovými úvahami o stabilním řádu a kontinuitě tradice v moderním umění. Povrch obrazu tak získal výrazné haptické kvality: šupiny ryby, struktura stolu i modelace ovoce jsou vystavěny v bohatých vrstvách barvy, které vystupují nad rovinu podkladu. Tento materiálový charakter malby dodává kompozici mimořádnou živost, světelnou hloubku a téměř sochařskou modelaci jednotlivých předmětů. Předložené dílo reprezentuje pozoruhodnou ukázku autorovy zralé tvorby druhé poloviny dvacátých let, charakterizované vyvážeností kompozice, kultivovanou barevností a výraznou hmotností malby.
Obraz byl vystaven na společné výstavě Emila Filly a Antonína Procházky (Souborná výstava obrazů, Dům umělců, Brno, 1932) a na Souborné výstavě díla Antonína Procházky pořádané spolkem Mánes v Praze roku 1934, jak dokládá razítko na rubu plátna (SVU Mánes, Praha, 15. 3. – 4. 2. 1934, kat. č. 110). Úvodní text doprovodného katalogu napsal Vincenc Kramář. Původně pochází z významné sbírky Františka Venery. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. V. Bartošem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Antonín Procházka vystavěl toto zátiší na mimořádně účinném principu tzv. výkladní skříně, kdy divák má jedinečnou možnost si každý předmět skutečně vizuálně ‚vychutnat‘. […]“).