Hlava

Sběratelsky mimořádné dílo z roku 1912 vzniklo v jednom z nejzásadnějších období tvorby Emila Filly, ještě před jeho pařížským pobytem (1913–1914) a pozdějším válečným exilem v Holandsku, v rané tvůrčí fázi, kdy se kubismus stal nejen jeho novým výtvarným jazykem, ale také celoživotním uměleckým postojem. Práce pochází z doby Fillova působení ve Skupině výtvarných umělců, u jejíhož založení v roce 1911 stál a v níž byl jednou z vůdčích osobností. Tehdy se intenzivně zabýval možnostmi kubistické výstavby obrazu a současně své názory formuloval i teoreticky.
Lidská hlava je zde rozložena do soustavy vzájemně se protínajících pohledů a ostře vymezených ploch. Čelní a profilové zobrazení se překrývají, zatímco výrazná svislá osa procházející tváří zpevňuje kompozici a propůjčuje jí téměř sochařskou monumentalitu. Filla kombinoval hutné tahy uhlem s červenou rudkou a krycími šedými tóny kvaše, které oživují soustředěné akcenty zelené. Jednotlivé techniky přitom neztrácejí svou přirozenou povahu. Uhel vytváří temnou konstrukční kostru, rudka vnáší živý lineární rytmus a kvaš buduje pevné barevné plochy. Navzdory razantnímu rozkladu formy si Hlava uchovává výraznou fyzickou přítomnost a zvláštní napětí mezi vnitřním klidem a koncentrovanou silou. Mimořádný význam díla podtrhuje jeho původ ze sbírky Vincence Kramáře, teoretika umění, znalce kubismu a pozdějšího ředitele Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Kramář patřil k nejvýznamnějším evropským sběratelům moderního umění; shromáždil proslulý soubor prací Pabla Picassa, Georgese Braqua i předních českých modernistů. Z českých umělců považoval právě Fillu za toho, kdo nejhlouběji pochopil podstatu Picassova objevu a dokázal jej samostatně rozvíjet. Oba spojoval intenzivní odborný dialog: Kramář Fillovi zprostředkovával fotografie nejnovějších Picassových prací a společně diskutovali o aktuálním vývoji francouzského kubismu. Zařazení Hlavy do jeho kolekce proto představuje mimořádně přesvědčivé dobové ocenění umělecké kvality díla.
Kramářovo vlastnictví dokládá rovněž soupis Fillových děl, dochovaný v jeho pozůstalosti v Ústavu dějin umění AV ČR (oddělení dokumentace a sbírkových fondů, fond Vincenc Kramář, K XXVII/4, fol. 92–108). Dílo bylo prezentováno na významné výstavě Vincenc Kramář: od starých mistrů k Picassovi v Národní galerii v Praze (Veletržní palác, 13. 10. 2000 – 28. 1. 2001) a reprodukováno v jejím katalogu (V. Lahoda / O. Uhrová: Vincenc Kramář: od starých mistrů k Picassovi, Praha 2000, str. 94). Dále bylo reprodukováno v katalogu J. Claverie / H. Klein / V. Lahoda, / O. Uhrová: Vincenc Kramář: Un théoricien et collectionneur du cubisme à Prague, Paříž 2002, str. 55, obr. 20 a v reprezentativní Fillově monografii Vojtěcha Lahody (Emil Filla, Praha 2007, str. 116). Nyní z kvalitní novodobé sbírky.
Autenticita byla ověřena Filla Foundation a obraz je uveden v elektronickém soupisu díla. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza Mgr. T. Mátl Donné.