Obraz

V šedesátých letech dával Josef Istler řadě svých děl lapidární název „obraz“. Jako by tím zdůrazňoval, že jejich podstatou není konkrétní námět, ale samotná malba a její schopnost působit prostřednictvím barvy, hmoty a struktury. Právě v této době se jeho surrealistická východiska propojovala s podněty strukturální abstrakce a informelu a stále větší význam v jeho tvorbě získával experiment s materiálem a výrazně plastickým povrchem. V představovaném díle z roku 1964 se z temného podkladu vynořují nepravidelná barevná pole, jejichž vertikální uspořádání může evokovat monumentální architekturu, labyrint či tajemný znak. Kombinace laku a olejové barvy dodává povrchu reliéfní charakter a podporuje proměnlivost možných asociací. Výsledkem je dílo, jehož význam zůstává otevřený a vybízí k volnému rozehrávání divákovy imaginace. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.