Příchod jara

Zásadním zlomem v uměleckém směřování Josefa Mařatky bylo získání Hlávkova stipendia, k němuž významně přispěla jeho socha Ledaři na Vltavě. Díky stipendiu mohl čerstvý absolvent ateliéru Josefa Václava Myslbeka v roce 1900 odjet do Paříže, kde od následujícího roku navštěvoval ateliéry tehdy již proslulého Augusta Rodina, jehož tvorba a osobnost jej formovaly již dříve. Znatelné je to i v představovaném díle, konkrétně v jeho celkově dramatickém vyznění, vícepohledovosti, tvarové nadsázce a mistrné práci s povrchem hmoty, kde se světlo láme v nepravidelných prohlubních a dosahuje impresivního účinku. Tyto kvality, snad i díky v Čechách hluboce zakořeněné barokní tradici, u Mařatky našly příhodný substrát. Příchod jara je jednou z prvních umělcových pařížských kompozic, které kromě povrchové modelace v intencích impresionismu nesou jednoznačnou inspiraci konkrétním Rodinovým dílem, v tomto případě prací s názvem Faun a nymfa  (1896). Zachycení dvou nahých postav v pevném objetí má i díky přípisu na organicky tvarovaném podstavci (Příroda v objetí prvního jarního dne) jednoznačně symbolistní nádech, v němž prvoplánový erotický dojem je silně překryt celkově lyrickým vyzněním. Takováto reinterpretace tradičních alegorií, jako jsou právě roční období, je kolem roku 1900 symptomatická pro řadu tvůrců Mařatkovy generace, velmi silně např. pro Jana Preislera. Jedná se o odlitek s ušlechtile provedenou patinou, jehož uměleckohistorickou a sběratelskou hodnotu potvrzuje i fakt, že druhý takový zdobí sbírky Národní galerie v Praze (inv. č. P 6755). V seznamu Mařatkových prací prezentovaných na jeho posmrtné výstavě pořádané roku 1938 Spolkem výtvarných umělců Mánes figuruje Příchod jara mezi pařížskými pracemi pod katalogovým číslem 12. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.