Večer

Osamělá ženská figura na obraze Večer představuje osobitou reflexi moderní malby v podání Libora Fáry. Dílo vzniklo v důležitém období poloviny padesátých let, kdy se autor postupně vzdaloval svým surrealistickým východiskům a obracel se k civilním námětům, interiérům a figurálním kompozicím. Skutečnost tehdy převáděl do geometricky vystavěných tvarů, výrazných linií a úsporných barevných ploch. Postava je redukována téměř na znak a uzavřena do jednoduché siluety zdůrazněné tmavou konturou. Podobně stroze je pojednán i interiér se židlí, stolkem, lampou a hlubokou okenní špaletou, která kompozici dodává prostorovou hloubku. Večer představuje variantu významného obrazu Sedící ticho (olej na plátně, 1956, 62 × 50 cm, soukromá sbírka), v němž se Fára soustředil jak na křivky ženského těla, tak na fragmenty a detaily dřevěného nábytku. K rukodělnému zpracování dřeva měl blízko již od dětství díky svému dědečkovi, loutkáři Vilému Hruškovi, jehož truhlářskou práci obdivoval. Zájem o dřevo a jeho fragmenty se později výrazně rozvinul v autorově známém cyklu Hrací stoly. Také v předloženém obraze proto není nábytek pouhou kulisou: vedle sedící ženy hrají důležitou kompoziční roli židle a stolek v pozadí. Výrazným prvkem obrazu je rovněž modrá barva. Ta může odkazovat jak k Fárově zájmu o blues, tak k tvorbě Mikuláše Medka a jeho obrazům z počátku padesátých let, zejména k cyklu Hluk ticha. Napětí mezi civilní každodenností a skrytou básnivostí zároveň přibližuje Fárovu tvorbu dobovým tendencím magického realismu. Večer tak představuje charakteristický příklad jeho přechodné tvůrčí fáze mezi raným surrealismem a pozdějším výtvarným projevem založeném na rytmu, redukci a abstrahovaném znaku. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.