Rybníček

Půvabný Rybníček představuje výrazný doklad proměny krajinářské tvorby Jana Zrzavého na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století. Poklidný venkovský motiv je zde oproštěn od nahodilých detailů a převeden do svébytného, téměř snového obrazového řádu. Přední plán zaujímá nepravidelná modrá plocha rybníka, na jehož hladině plavou kachny jako drobné světlé akcenty. Za ním se v rytmickém sledu řadí venkovská stavení se strmými střechami, dřevěné ploty a stylizované koruny stromů, nad nimiž se otevírá široké modré nebe. Zrzavý skutečnost výrazně zjednodušil. Domy převedl do čistých geometrických forem a prostor nebudoval pomocí důsledné perspektivy, ale složil jej z několika horizontálních plánů. Výraznou roli přitom hraje kresba, která jednotlivé motivy pevně vymezuje a dodává celé kompozici jasný rytmus. Dílo pochází z doby, která byla pro autora zvláště dramatická. Po začátku druhé světové války se intenzivněji obrátil k domácí krajině, zejména k Vysočině a místům spojeným s dětstvím. Rybníček přesto nepředstavuje radikální odklon od jeho starší tvorby v Bretani; umělec naopak přenesl svou francouzskou zkušenost do českého prostředí. Samotný rybník lze v tomto smyslu chápat jako intimní, vnitrozemskou obdobu moře, které zaujímalo důležité místo v jeho bretaňských kompozicích. V rámci Zrzavého díla tak Rybníček zachycuje okamžik, kdy se český venkov stává nositelem obdobné poezie, jakou malíř dříve nacházel na atlantickém pobřeží. Prostý výjev získal díky redukci forem, rytmizaci a jemně naivizující stylizaci nadčasový charakter. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz je nesmírně přitažlivým vizuálním celkem, založeným na výrazném střídání různých druhů rukopisu, s důrazným vylehčením uprostřed, uskutečněným modrým rybníkem, členěným výrazným šrafováním. […]“).