Les

Působivé plátno z roku 1963 zachycuje tvorbu Adrieny Šimotové v mimořádně podnětném okamžiku, kdy se její výchozí vztah k viděné skutečnosti začal proměňovat ve stále svobodnější a abstraktnější malířský projev. Obraz vznikl v roce první samostatné výstavy skupiny UB 12, k jejímž zakládajícím a výrazným osobnostem Šimotová patřila. Právě v tomto prostředí rozvíjela osobitou lyrickou malbu, založenou na citlivém prožitku člověka, přírody a každodenního světa.
Konkrétní motiv, ze kterého autorka vycházela, se před očima diváka rozvolňuje a přechází v téměř abstraktní souhru linií, skvrn a vzájemně se prostupujících ploch. Tlumenou harmonii šedých, okrových a zemitých tónů oživují svěží akcenty zelené, tyrkysové a žluté, které obrazu dodávají světlo a působivou barevnou svěžest. Šimotová pracovala energickými tahy štětcem, s překrýváním barevných vrstev i místy stíraným povrchem, díky čemuž získala malba bohatou strukturu a bezprostřední výraz. Dílo již zřetelně předjímalo proměnu jejího výtvarného jazyka, která se v následujících letech projevila dalším uvolňováním tvaru a zesíleným zájmem o samotnou malířskou hmotu. Jeho význam umocňuje skutečnost, že se autorka k části své starší tvorby stavěla velmi kriticky a řadu raných prací, zejména z padesátých let, později zničila. Plátno je proto cenným a vizuálně mimořádně působivým dokladem klíčového období, v němž se rodil její osobitý a nezaměnitelný výtvarný projev. Dílo je reprodukováno v knize Tento dřevoryt z knížky Hetéry byl za Rakouska konfiskován: výtvarné umění ve sbírce Viléma Trmala (P. Hájek, Praha 2021, str. 31) a bylo prezentováno na výstavě Krásné tisky ve sbírce Viléma Trmala – Mám se moc dobře; počasí mi přeje. Lihu však vzal jsem málo, ba i desek (Galerie KODL, Praha, 8.–24. 2. 2023). Pochází z významné sbírky JUDr. Viléma Trmala. Při konzultacích posouzeno Nadačním fondem Adrieny Šimotové a Jiřího Johna. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.