Hlava jinocha

Mimořádně kvalitní doklad rané malby Oty Janečka vznikl v období, které představuje zásadní mezník v autorově vývoji. Od roku 1943 se jeho tvorba obrátila ke kubismu a Janeček tak zcela tvůrčím způsobem navázal na odkaz Emila Filly, zejména pak na období analytického kubismu z let 1913–1914. Fillovy principy však nepřejímal mechanicky. Přestože kompozice vychází z kubistické analýzy formy, barevnost se již odvrací od Fillovy střídmé palety a směřuje k jemnějšímu, světelnějšímu koloritu, který předznamenává Janečkův svébytný lyrický výtvarný projev. Právě v citlivé práci s barvou a ve zklidnění výrazu se začal formovat osobitý malířský rukopis, jenž se naplno projevil v poválečné tvorbě. Autorovo kubistické období je právem považováno za pomyslnou třetí vlnu českého kubismu, která tvůrčím způsobem rozvinula odkaz předválečné moderny.
Hlava jinocha si tak i přes výraznou abstrahovanost zachovává pevnou architekturu formy i psychologickou působivost. Současný majitel získal obraz počátkem devadesátých let přímo z umělcova ateliéru. Dílo je vedeno v autorově soupisu díla pod číslem 2499. Na rubu je opatřeno signaturou, datací i názvem. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem.