Zahrada IV

Obraz Zahrada IV náleží k zásadnímu období Sýkorovy tvorby, kdy se jeho krajinomalba na konci padesátých let postupně vzdalovala popisnosti a směřovala k abstrakci založené na vztazích barevných ploch, tvarů a linií. Významným impulzem k tomuto vývoji bylo setkání s dílem Henriho Matisse v leningradské Ermitáži v roce 1959. Námět obrazu vychází z osobního příběhu: Sýkora maloval v rodinné zahradě v Lounech, kde pod stromem sedávala jeho nemocná matka, s níž chtěl strávit co nejvíce času. Strom, větve i okolní vegetace se na plátně rozpouštějí do velkorysých barevných ploch, dynamických linií a rytmicky uspořádaných forem. Zahrada IV tak představuje důležitý mezník mezi autorovou krajinářskou tvorbou a pozdější abstrakcí, která na počátku šedesátých let vyústila v geometrické kompozice a následně ve Struktury. Cyklus Zahrady proto nelze chápat jen jako přechodnou etapu, ale jako jeden z podstatných pilířů jeho dalšího uměleckého vývoje. Obraz vznikl v roce 1959, jak dokládá také jeho reprodukce v časopise Výtvarné umění. Sýkora jej podepsal až v sedmdesátých letech při jeho darování a omylem tehdy připojil dataci 1961. O významu, který dílu sám přikládal, svědčí i skutečnost, že jej zařadil do své habilitační práce. Dílo bylo reprodukováno v časopise Výtvarné umění 1968, č. 3, str. 112, a v katalogu retrospektivní výstavy Zdeněk Sýkora / Přehlídka prací od roku 1959 do roku 1970, Galerie Václava Špály, Praha 1970. V Archivu Lenky a Zdeňka Sýkorových je veden pod označením Z 30. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza L. Sýkorové, autorovy manželky.