Z Dalmácie

Harmonická symfonie barev na obraze Z Dalmácie pochází z raného období tvorby Václava Špály, kdy se jeho malířský projev formoval mezi expresionismem, fauvisticky akcentovanou barevností a kubistickou výstavbou obrazu. Dalmatské motivy v tomto vývoji sehrály významnou roli. Špála pobýval v okolí Dubrovníku již roku 1907 a v dalších letech se tam opakovaně vracel. Zkušenost jižního světla, moře a středomořské krajiny jej vedla k postupnému osvobozování barvy od čistě popisné funkce a jejímu chápání jako samostatného výrazového prostředku. V obraze proto nejde ani tak o topograficky přesnou vedutu jako spíše o svébytnou interpretaci krajiny. Kompozice je vystavěna v širokých horizontálních pásech, od členitých skal v popředí přes hladinu moře a pás pobřežní architektury až k rozlehlému nebi. Syté modře kontrastují s růžovými, okrovými a cihlovými tóny skal a domů, místy doplněnými zelení. Drobná plachetnice narušuje klidný horizontální rytmus a vnáší do kompozice diagonální pohyb. Krajina je redukována do výrazných barevných ploch a pevných, zjednodušených tvarů. Skály i architektura jsou modelovány spíše kontrastem barevných polí než tradičně světlem a stínem. Ve zpevnění a geometrizaci forem se odráží kubistická zkušenost, zatímco intenzivní barevnost si uchovává fauvistickou smyslovost a bezprostřednost. Právě propojení pevné obrazové stavby s výraznou barvou se stalo jedním ze základů Špálova osobitého výtvarného jazyka, který nepřejímal mechanicky podněty evropské avantgardy, ale přetvářel je na základě vlastní zkušenosti. Dílo tak představuje výrazný doklad Špálovy rané tvorby, v níž se setkává avantgardní experiment s bezprostředním prožitkem jižní krajiny. Síla obrazu spočívá především v rytmu barevných ploch, zjednodušené formě a intenzivním světelném účinku středomořského motivu. Obraz byl s největší pravděpodobností vystaven na Souborné výstavě obrazů Václava Špály v Rubešově galerii v Praze v srpnu 1917, kde představil 74 raných děl, mezi nimi mnoho motivů z Dalmácie, Dubrovníku a Gruže. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza Mgr. K. Guth-Vladaj, Ph.D.