S jistotou víme, že Jakub Schikaneder studoval na konci sedmdesátých let 19. století na Akademii výtvarných umění v Praze, a to u Josefa Matyáše Trenkwalda, Antonína Lhoty a Jana Sweertse. Jeho životopisci též zmiňují možnost, že následně pobýval v Mnichově a dále si rozšiřoval vzdělání na tamní akademii u slavného českého rodáka Gabriela Maxe; matriky akademie ale jeho jméno neuvádějí, proto se předpokládá, že u Maxe studoval soukromě.
Představovaný ženský portrét, jenž se typově nápadně shoduje s podobou Schikanederovy manželky, však přináší přesvědčivý doklad o tom, jak důležitým vzorem byl pro ranou tvorbu tohoto malíře právě Gabriel Max. Nalezl u něj inspiraci k zobrazování protikladných poloh, jakými byly naděje a bezmoc či touha a zmar; společným jim bylo i soustředění na lidskou individualitu, nejčastěji v podobiznách žen. Portrét paní Schikanederové dýchající jemností, vroucností a melancholií souvisí s Maxem i po stránce typologické. Navazuje totiž na jeho tzv. charakterové hlavy, které sice primárně vycházely z portrétního žánru, přesto jejich účelem nebylo pouhé zachycení fyziognomie modelu či modelky, jako spíše zhmotnění obecnějších myšlenek, vyjádření empatie a touhy po porozumění, ba dokonce souznění. Zjevná je i blízkost ve formátu busty, zdůraznění alabastrového inkarnátu a v odkazu na staromistrovskou úroveň provedení. Jedná se proto o práci pozoruhodnou a zásadně doplňující celkovou představu o autorově životě a uměleckém odkaze. Dílo bylo prezentováno na výstavě Jakub Schikaneder: Nové objevy děl malíře tajemných nálad (Východočeské muzeum v Pardubicích, 11. 10. 2006 – 7. 1. 2007; Oblastní galerie v Liberci, 15. 2. – 25. 3. 2007; Moravská galerie v Brně, 12. 4. – 15. 7. 2007) a publikováno v související výstavní publikaci (T. Vlček: Jakub Schikaneder: Nové objevy děl malíře tajemných nálad, Pardubice 2006, nestr., první obr. za úvodní studií). Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza prof. T. Vlčka, CSc.