Istlerovy Přízraky z roku 1945 náleží k působivým dokladům autorovy tvorby závěru válečných let, v níž se surrealistická imaginace prolíná s tísnivou zkušeností své doby. V pustém prostoru s nízko položeným horizontem se tyčí osamělá fantaskní bytost. Její protáhlé tělo je sestaveno z proděravěných úponků a torzovitých organických tvarů. Drobná přízračná postava v dáli pak ještě prohlubuje pocit neklidu, který je podpořen úspornou barevností a jemnými vrstvami barvy. Tlumené šedomodré a zemité tóny krajiny kontrastují s temnou figurou, jejíž dlouhý stín ji navzdory fantaskní podobě pevně ukotvuje v prostoru. Motiv rozrušeného těla se v Istlerově tvorbě objevoval již na počátku čtyřicátých let. Příkladem je v roce 1942 ilegálně vydaný surrealistický sborník Roztrhané panenky, do něhož přispěl kresbou obdobně fragmentarizovaných bytostí. Přízraky tak představují charakteristickou ukázku Istlerova imaginativního projevu spojeného s okruhem Skupiny Ra. Organické formy a atmosféra krajiny zároveň odkazují k evropskému surrealismu Maxe Ernsta a Yvese Tanguyho. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.