Portrét architekta Čeňka Vořecha

Portrét architekta Čeňka Vořecha představuje jedno z mála spolehlivě doložených děl malířovy předválečné tvorby, což z něj činí cenný srovnávací materiál pro poznání jeho nejranějších prací. Vznikl v době, kdy Šíma uzavíral studium na pražské akademii u Jana Preislera a Vlaha Bukovace a současně docházel na katedru pozemního stavitelství brněnské techniky – na obor, jímž prošel i portrétovaný, navíc na téže brněnské průmyslové škole, kde byl krátce předtím jmenován profesorem kreslení malířův otec Josef Šíma st. Sedmadvacetiletý Vořech, žák Jana Kotěry, tehdy pokládal základy úspěšné kariéry: v časopise Průlom publikoval kresby lidového stavitelství, jejichž kolekci později zakoupilo Moravské zemské muzeum v Brně, a účastnil se soutěže na Žižkův pomník na Vítkově. Právě tento kreslířský a soutěžní zápal Šíma vystihl. Středobodem kompozice se stalo červené pero v architektově ruce, rozložené listy papíru na stole pak dotvářejí atmosféru soustředěné tvůrčí práce. V Brně se oba muži intenzivně podíleli na kulturním životě. Jen několik let po vzniku obrazu byl Vořech zvolen místopředsedou spolku Koliba a Šíma jednatelem Klubu výtvarných umělců Aleš. Trvalejším společným rámcem se jim stala i brněnská Umělecká beseda – architekt vstoupil do jejího výtvarného odboru už roku 1909 a malíř se v okruhu jejích členů též pohyboval, byť formálně do spolku vstoupil roku 1930, tedy již z Francie. Vořech byl také autorem ateliérového domu Umělecké besedy v Českomalínské ulici (č. p. 15) v pražské Bubenči (1923–1924, ve spolupráci s Františkem Jandou), jehož ateliéry obsadili malíři Šímovy generace, např. Jan Zrzavý, Václav Rabas, Vlastimil Rada či Vojtěch Sedláček.
Dílo pochází přímo z rodiny architekta Čeňka Vořecha. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza Mgr. Ch. Zimové, Josef Šíma Foundation.