Zátiší s hrozny

Obraz z roku 1927 vznikl v klíčovém období Kotíkovy tvorby. Téhož roku se rozpadla Sociální skupina (původně Ho Ho Ko Ko) a malíř se představil samostatnou výstavou v pražském Rudolfinu. Zároveň tehdy vrcholila jeho kubizující tvorba, ukázněná novoklasicistním smyslem pro řád a zúročující podněty pravidelných cest do Paříže, zahájených studijním pobytem v roce 1924. Do stejné tvůrčí fáze náleží například plátno Pekaři (olej na plátně, 1926, 100 × 130 cm) ze sbírek Národní galerie v Praze. Zátiší, v Kotíkově důsledně figurálním díle žánr spíše ojedinělý, se zde stává prostorem pro řešení ryze skladebných otázek. Ubrus přeložený přes hranu stolu není pouhým popisným detailem, ale určujícím konstrukčním prvkem: jeho záhyby geometrizují celou spodní polovinu obrazu a potlačují prostorovou iluzi ve prospěch plošné skladby. Jablko, modelované šrafurou a barevně záměrně vzdálené viděné skutečnosti, či trs tmavých hroznů na talířku s modrým dekorem odkazují k pokubistickému zátiší Georgese Braqua, s nímž zde Kotík vstupuje do přímého dialogu. Braquovu lekci však převádí do věcnějšího a civilnějšího výtvarného jazyka, podřízeného řádu a harmonii, o něž Kotík ve dvacátých letech programově usiloval. Poučení Paříží zde nachází jednu ze svých nejčistších formulací.
Dílo je zřejmě totožné s položkou kat. č. 167 (Hrozen), jež byla prezentována na 143. členské výstavě SVU Mánes, výstavní sály Obecního domu v Praze, 17. 10. – 18. 11. 1928. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Ing. arch. M. Kotíkem, autorovým vnukem.