Zamilovaní

Kompozice se dvěma prolnutými hlavami mileneckého páru vznikla v pozoruhodném období Tikalovy tvorby, kdy se kolem roku 1962 vedle abstraktní polohy cyklu Transformace znovu objevila figura. Nikoli však jako nositel děje, nýbrž jako svébytný obrazový znak. Profily, oči a obrysové křivky se skládají do společné struktury, vyrůstající z šedomodré a rezavě červené obrazové tkáně. Žluté tečkované linie, pruhy a hvězda pak kompozicí procházejí jako spojnice mezi jejími jednotlivými částmi. Tikal zde intimní námět převedl do tvarosloví rozvíjeného od cyklu Architektura přírody, založeného na proměnách a nových významových spojeních několika základních organických a konstruktivních prvků. Lidská tvář se vrací do obrazu, zároveň však podléhá témuž principu metamorfózy, jímž umělec organizoval své abstraktnější kompozice. V komorním formátu se tak téma mileneckého spojení neodehrává jako příběh, ale vzniká z překrývání forem, linií, jejich vzájemných vazeb a přerušení.
Dílo pochází přímo z autorovy pozůstalosti a bylo prezentováno na výstavě Obrazy Václava Tikala, Jednotný závodní klub ROH – Klub přátel výtvarného umění, Ústí nad Orlicí, 17. 1. – 7. 2. 1965, kat. č. 10. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.