Portrét WK

“Tvorbu Wiliama Kentridge jsem nesledoval nijak soustavně až do doby, kdy jsem se dozvěděl, že bude mít v Praze, v Kunsthalle, výstavu. Již dlouho před tím jsem ale viděl několik Kentidgových kreslených filmů, ale až v Kunsthalle mi to všechno doklaplo. Mnohem víc jsem pochopil stigma jihoafrického apartheidu, který je v řadě Kentridgových filmech přítomný, ale Evropanovi přeci jen vzdálený. Není však nijak vzdálené téma - ponižování, útlak, dehonestace, hodnota člověka. Je jedno, zda se jedná o bytost bílou nebo černou, židovskou nebo muslimskou, bohatou nebo nuznou. Důstojnost je jen jedna, život je dar a nikdo nemá právo jinému jej brát nebo prznit. to tam je... V Kunsthalle jsem měl tu čest osobně potkat silnou osobnost v bílé košili s černým kloboukem na bílé hřívě vlasů. Umělce, jehož tématem je pronikání do nejhlubších skulin lidství, ať se to týká rodokmenu stromů nebo člověka. Humanismus, parafrázovaný černou roztěkanou kresbou na bílém papíře, dynamizovaný  25 obrázky za sekundu nebo jen otáčením stránek ve skicáku, prezentovaný na cyklorámách nebo multiplikovaných loutkovým divadlem.”

Jaroslav Brabec