Labuť

Ačkoliv malba Filipa Černého často v plné míře využívá iluzivní techniky, jeho obrazy nevytvářejí pouhou nápodobu viděné reality. Spíše otevírají alternativní, imaginativní prostor, v němž se běžné vnímání stává nejistým a zpochybněným. Autor často pracuje s kontrasty ostrých kontur a rozmlžených tvarů a vychází přitom ze zákonitostí, na kterých funguje obecné vidění: z prodlevy, kterou oko potřebuje k zaostření, i z nemožnosti obsáhnout celý obraz najednou. Z technického hlediska využívá kontrasty klasické malby, airbrushe a šablon, jež mu pomáhají budovat nejasný prostor prostoupený optickými klamy, narušenou perspektivou a vizuálními prvky připomínajícími digitální obraz. V jeho tvorbě se setkává abstrakce, figurální náměty, interiéry, krajiny i citace ikonických děl z dějin umění. Obraz Labuť vychází z antického mytologického námětu Léda s labutí, jenž se od renesance stal jedním z oblíbených motivů evropského umění. Zobrazuje boha Dia, který v podobě labutě svádí spartskou královnu Lédu. Námět byl často výrazně erotizován, v období rokoka do té míry, že se mohl přibližovat až k hranici pornografického výjevu. Černého obraz je citací právě takového díla malíře Françoise Bouchera. Z historické předlohy si autor vybírá ústřední motiv, který převádí do monochromní barevnosti a doplňuje jej okolními postavami. Výjev je podán s typickou optickou nejednoznačností: obraz se před divákovým zrakem jako by lehce rozostřuje. Nenápadným vodítkem jsou zelené listy při okraji plátna s ostrými konturami. Naznačují, že oko se soustředí na jakýsi druhý výjev mimo vlastní prostor obrazu, zatímco samotná scéna zůstává jen rozostřeným pozadím.

70 % z dosažené ceny je určeno na podporu Nadačního fondu Spolu s odvahou, člena rodiny Bátor Tábor.