Kubistické zátiší

Kubistické zátiší představuje mimořádný příklad rané tvorby Aléna Diviše z období, kdy žil ve Francii a bezprostředně se setkával s uměleckým prostředím Paříže. Diviš v díle využil principy syntetického kubismu, v němž jsou rozložené předměty zobrazeny ve zjednodušených překrývajících se rovinách. V kompozici lze rozpoznat pohár, svícen a podnos na stole v ateliéru, jehož podlahu pokrývá diamantový vzor. Tlumená paleta odstínů hnědé, šedé a zemitě červené vytváří komorní atmosféru a odpovídá kubistické tendenci potlačovat výraznou barevnost ve prospěch formy a struktury. Kubistické zátiší stojí na samém počátku Divišovy osobní cesty k imaginativní a později existenciálně laděné malbě. Na rozdíl od francouzských malířů, například Fernanda Légera nebo Georgese Braqua, kteří již v té době směřovali k plošnějším formám, Diviš ve svém díle zachoval robustní hmotnost předmětů a specifickou dramatičnost barevné škály. Hodnotu práce zvyšuje fakt, že se z této doby dochoval pouze zlomek děl a malířovu tvorbu tehdy vysoce oceňoval pařížský obchodník s uměním Daniel-Henry Kahnweiler: „Jistě je v současnosti nejzajímavějším českým malířem v Paříži. […] Nepochybně se stane jedním z nejvýznamnějších umělců své generace v Československu.“ (Dopis Daniela-Henry Kahnweilera Vincenci Kramářovi, 14. 9. 1928) Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. V. Skálovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.