Podzim

Jan Preisler, jeden z přímých iniciátorů českého moderního umění po roce 1900, se zde představuje veřejnosti dosud neznámým a vzácným dílem souvisejícím s publikováním tzv. Gerlachových alegorií (M. Gerlach, ed.: Allegorien, Neue Folge, Wien – Leipzig – Prag, 1895–1900). Martin Gerlach byl vídeňským nakladatelem, jehož podnik se již v osmdesátých letech 19. století proslavil technicky vynikajícím zpracováním tištěných publikací a spoluprací s výraznými současnými umělci. Obecně se jednalo o dobově oblíbený typ jakéhosi vzorníku, šířícího soudobé dekorativní umění ve společnosti. Tyto alegorie jako celek velmi výstižně vyjadřují tehdejší přesahy mezi volnou a užitou grafikou, které byly typické pro secesní hnutí ve Vídni. Před polovinou devadesátých let do svého nového projektu zahrnul i některé mladé české tvůrce – kupř. Max Švabinský, Karel Špillar či právě Jan Preisler do toho projektu byli přizvání pravděpodobně díky vlivu Maxmiliána Pirnera.
Představovanou malbu lze považovat za přípravnou studii, která vyústila do středního obrazu z triptychu se shodným označením Podzim určenému právě pro zmíněné Gerlachovy alegorie. Definitivní verze olejomalby středního pole tohoto triptychu dnes zdobí sbírky Západočeské galerie v Plzni (inv. č. O 137) – není bez zajímavosti, že studie a definitivní malba jsou, kromě dalších detailů, zrcadlově obrácené. Vypovídá to mimo jiné o tom, že se zde setkáváme se zrodem první myšlenky před ustálením finální představy, pro niž je důležitý postoj zobrazené osamělé dívky, jejíž modelkou byla pověstná „Černá Káča“, a velmi volně pojaté letící hejno labutí v liduprázdné krajině. Esenciálními atributy této alegorie jsou zaprvé právě zmíněné labutě, které před zimou migrují za teplem, zadruhé pak dívka, jež se svým postojem i nezvyklým gestem rukou jakoby choulí v očekávání zimy. Preisler tu velmi věrně a originálně zachytil také proudění větru v otevřené náladové krajině.
Předkládané plátno je nutno hodnotit jako skutečný objev, jenž doplňuje podstatně obrázek o Preislerově raném díle, v němž jsou znát výrazné pocity tesknoty, které na přelomu 19. a 20. století patřily k nosným pilířům dobové výtvarné kultury. Prezentováno v původní zdobné adjustaci Jindřicha Ecka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a prof. R. Prahlem, CSc. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.