Dom v horách a Autoportrét v klobúku (dvojice obrazů)

Předložená dvojice obrazů zachycuje dvě rozdílné polohy tvorby Imra Weinera-Krále, malíře, jehož život mezi Tatrami a Paříží formoval neustálý dialog mezi zkušeností domova a ciziny. Dom v horách představuje překvapivou odchylku od autorovy typické surrealistické ikonografie – místo obvyklých figurálních symbolů zde nacházíme „čistou“ krajinomalbu s redukovanou trojúhelnou kompozicí zasněženého štítu. Dílo vzniklo krátce poté, co Weiner-Kráľ ukončil své působení jako lyžařský trenér a horský průvodce ve Vysokých Tatrách (1927–1929), přičemž jeho intimní znalost horského prostředí se zde projevuje v lyricky sevřeném ztvárnění napětí mezi monumentalitou přírody a lidským obydlím, reprezentovaným sotva postřehnutelným bílým domkem s červenou střechou v levé dolní části obrazu. Naproti tomu Autoportrét v klobúku z roku 1955 dokládá posun k expresivnější malířské dikci, v níž tvář není psychologickou sondou, nýbrž experimentem s pastózní hmotou a výraznou černou konturou. Symboliku klobouku lze číst v kontextu umělcovy proměnlivé identity – po francouzském exilu začal užívat přídomek „Kráľ“ a stylizoval svou signaturu do emblému s korunou. Oba obrazy spojuje snaha o výtvarné zjednodušení jako nositele hlubšího sdělení, přičemž razantní malířský rukopis slouží různým obsahovým záměrům. Dvojice děl tak dokumentuje umělcovu schopnost pohybovat se mezi krajinou jako metaforou a autoportrétem jako malířským problémem v rámci jeho postupného odpoutávání od surrealistické poetiky směrem k humanističtějšímu výrazu padesátých let. Obě díla pocházejí z kvalitní slovenské sbírky, do které byla přímo získána od autora a byla publikována a barevně reprodukována v monografii D. K. Srnenská / E. Weiner Kral: Imro Weiner-Kráľ, Medzi snom a skutočnosťou, Bratislava 2019, str. 50 ( Autoportrét v klobúku ) a str. 286 ( Dom v horách ). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Bajcurovou, CSc. Přiložena odborná expertiza Ing. M. Hodoše (cit.: „[…] ‚Autoportrét v klobúku‘ z roku 1955 nadväzuje na významné autoportréty z rokov 1926 a 1930. Líši sa však príklonom skôr k fauvistickej expresii […]. Obraz ‚Dom v horách‘ z roku 1930 je dramatická vízia extrémne tvarovanej zasneženej hory v ešte dramatickejšom počasí. V protiklade k nej je v popredí pokojná lesná stafáž s domkom vľavo dole, ktorá pôsobí ako protiváha. […]“ ).