Telefon

V roce 2006, bezprostředně po návratu z tříměsíčního rezidenčního pobytu v New Yorku, zachytil Bolf okamžik telefonického rozhovoru v prostředí typicky českého panelového sídliště, vytvářející tím naléhavý kontrast mezi kosmopolitní zkušeností a domácí realitou. Osamělá postava držící mobilní telefon se stává symbolem komunikačního paradoxu moderní doby – fyzické spojení s někým vzdáleným uprostřed existenciální izolace v betonové architektuře. Kombinace akrylu a tuše umožnila autorovi pracovat s charakteristickou vrstevnatostí, kdy se kresebné prvky prolínají s malbou a navozují atmosféru melancholie. Růžové tóny, které se v Bolfově tvorbě této doby začínají objevovat častěji, zde kontrastují s dominantní šedí panelových fasád a podtrhují absurditu intimní barevnosti v neosobním prostředí. Ztvárněné sídliště jasně připomíná krajinu Jižního Města, kde umělec vyrůstal, ale současně funguje jako univerzální metafora postkomunistické městské reality. Telefonní hovor se tak stává gestem hledání spojení ve světě, který navzdory technologickým možnostem zůstává fragmentovaný a odcizený. Bolfova metoda důsledné sebereflexe a schopnost proměnit banální situaci v psychologicky intenzivní obraz potvrzuje jeho pozici klíčového tlumočníka generačního pocitu ztráty a nejistoty. Dílo bylo prezentováno na výstavě Inverzná Romantika, Kunsthalle Bratislava, 5. 4. – 16. 6. 2019. Majitel dílo získal přímo od autora. Při konzultacích posouzeno Josefem Bolfem, autorem obrazu.